Sikorsky UH-19B Chickasaw

UH-19 - střední víceúčelový vrtulník s třílistým nosným rotorem a dvoulistým vyrovnávacím rotorem.

Vývoj vrtulníku s továrním označením S-55 byl financován z firemních fondů, nevznikl na objednávku od vlády. Vrtulník nesl některé, ve své době unikátní prvky, mezi ně patřilo třeba umístění motoru před pilotní kabinou. Kabina pro pasažéry a náklad nebyla omezována motorem a byla velmi prostorná. Také údržba byla snadná, rozevírací kryt usnadňoval přístup k motoru a jeho výměna trvala kolem dvou hodin.

S-55 poprvé vzlétl v listopadu 1949, do operační služby byl nasazen o rok později. Uvezl 10 osob nebo 900 kg nákladu. Vrtulník objednaly všechny americké vojenské složky - US Army, US Navy, USMC, USAF a USCG. U letectva a v armádě létaly stroje pod označením H-19. Námořnictvo a pobřežní stráž užívaly označení HO4S a u námořní pěchoty nesly označení HRS. Verze H-19B, která létala ve Vietnamu, byla po sjednocení značení vedena jako UH-19B.

UH-19B
Základní technické údaje:
Průměr nos. rotoru.........................	16,1 m
Průměr vyr. rotoru.........................	2,7 m
Délka trupu...................................	12,9 m
Výška..........................................	4,7 m
Max. rychlost................................	180 km/h
Cestovní rychlost...........................	148 km/h
Dostup.........................................	4 572 m
Dolet...........................................	531 km
Hmotnost:
Prázdná.......................................	2 381 kg
Max. vzletová...............................	3 583 kg
Motor: pístový Wright R-1300-3
Výkon motoru................................	522 kW
Počet motorů................................	1

V roce 1954 poskytly Spojené státy v rámci vojenské pomoci několik H-19 Francii. Francouzi je použili například při evakuaci zraněných u Dien Bien Phu. Po ukončení indočínské války létala v jižním Vietnamu francouzská peruť vybavená 10 stroji H-19. Squadrona poskytovala dopravu Mezinárodní kontrolní komisi.
Tyto H-19, které byly poskytnuty Francii, původně patřily americké námořní pěchotě, která je provozovala jako HRS-3. Před předáním Francii byly stroje převedeny k letectvu, které je opatřilo sériovými čísly USAF a přeznačilo na H-19B a poskytlo jako pomoc Francii (a později Jižnímu Vietnamu).

V roce 1956 byla ustanovena 1.vrtulníková peruť jihovietnamského letectva (VNAF). V době vzniku nebyla jednotka vybavena žádnými vrtulníky. Piloti byli přiřazeni k francouzské peruti, která přepravovala Mezinárodní kontrolní komisi. U squadrony měli sbírat zkušenosti s prováděním vrtulníkových operací. V březnu 1958 ukončila francouzská peruť svou činnost a vrtulníky byly "papírově" vráceny Spojeným státům, které je poskytly v rámci vojenské pomoci VNAF. Helikoptéry nebyly v dobrém technickém stavu a nemohly poskytnout dostatečnou přepravní kapacitu jednotkám Rangers. V roce 1960 byly nahrazeny H-34C Chocktaw původem z americké armády.

S H-19B létali v Jižním Vietnamu i Američané a to dokonce již v roce 1957. Jednalo se o stroje, které poskytovaly podporu 1370^th Photo Mapping Group, Air Photographic and Charting Services (APCS). Příslušníci jednotky prováděli od února 1957 zaměřování a mapování Jižního Vietnamu pomocí HIRAN (High Range Navigation Radar). Antény HIRAN byly umístěny na čtyřech vysoko položených místech v Jižním Vietnamu. Právě na vrcholky hor nebo kopců dopravovaly zařízení vrtulníky H-19B, které vzlétaly z plošin na vyloďovacích člunech LST.
Američané tehdy ještě nechtěli v citlivé oblasti ukazovat svojí vojenskou přítomnost, mise byla vedená jako tajná a příslušníci nosili civilní oblečení a vyzbrojeni byli loveckými puškami a vlastními krátkými zbraněmi. Mise byla ukončena v květnu téhož roku.

V roce 1962 vyvstala potřeba urychlit výcvik jihovietnamských pilotů vrtulníků. Do té doby probíhal výcvik jihovietnamských pilotů v USA. Jako nejefektivnější se jevilo trénovat piloty přímo ve Vietnamu. Koncem roku 1962 byl zřízen FTD 917-S (FTD = Field Training Detachment), počátkem února mohl začít výcvik pilotů.
Výcvik probíhal na vrtulnících UH-19B. Původně bylo k dispozici 8 strojů, 3 z nich patrně do té doby létaly v Tan Son Nhut, zbylých 5 bylo v letuschopném stavu uskladněno v Bien Hoa. Minimálně z části se jednalo o stroje původně dodané Francii. Po spuštění výcviku byl navýšen počet mužů i strojů a UH-19B bylo dohromady 17.

V létě, po ukončení výcviku prvního běhu pilotů, došlo ke změnám. Místo FTD 917-S byl aktivován FTD 917-H a k výcviku pilotů byl přidán i výcvik leteckých mechaniků. Výcvikový odřad se potýkal s logistickými problémy, chybělo nářadí i náhradní díly. Počátkem roku 1964 došlo i ke kanibalizaci strojů. V té době se ale mise FTD 917-H chýlila ke konci. V srpnu 1964 byl výcvik ukončen. Detašmánu se povedlo vycvičit kolem stovky nových pilotů a mechaniků. O osudu UH-19 se moc nepíše, ale je možné, byly vráceny Spojeným státům. Jeden ze strojů dodaný původně Francii a následně VNAF byl koncem 60.let vyfotografovaný v Kalifornii. Dost pošramocený, ale se stále viditelnými jihovietnamskými znaky.

UH-19B s jihovietnamskými znaky, Tan Son Nhut, 1963-64.

Mezi několika UH-19B s jihovietnamskými znaky byl i tento UH-19B s americkými znaky a označením USAF.
Saigon (pravděpodobně TSN), 1963-64.