Sikorsky SH-3 Sea King

SH-3  Dvoumotorový protiponorkový a víceúčelový vrtulník klasického uspořádání s pětilistým nosným i vyrovnávacím rotorem. Hlavním úkolem SH-3 byl protiponorkový boj.

Od poloviny 50.let používalo námořnictvo jako protiponorkový vrtulník HSS-1 Seabat (SH-34). Vrtulníky létaly v páru a plnily roli hunter/killer - jeden vrtulník vyhledával ponorky pomocí ponorného sonaru, druhý na ní mohl zaútočit torpédem. V roce 1957 požadovalo námořnictvo protiponorkový vrtulník, který by mohl plnit role hunter/killer současně. Další podmínkou bylo využití turbohřídelového motoru, který byl menší, lehčí a přitom výkonnější než klasický pístový motor. Vrtulník také měl být schopen letu za každého počasí.
Sikorsky přišel s návrhem s modelovým označením S-61. Vrtulník měl vodotěsný trup, mohl tedy přistávat na hladině. Stabilitu na hladině zajišťovaly plováky na stranách trupu. Pro přistání na souši byl vybaven tříkolovým zatažitelným podvozkem. Vrtulník poháněla dvojice turbohřídelových motorů. Motory a většina součástí pohonu byla umístěna nad trupem, ve kterém zbylo dost místo pro protiponorkové vybavení. Umístěním motorů nad trup se zvýšila bezpečnost a snížil hluk v kabině. Vrtulník byl také vybaven automatickým stabilizačním systémem, takže piloti měli pohodlnější práci pokud vrtulník visel nad hladinou a pracoval s ponorným sonarem.

Prototyp poprvé vzlétl v roce 1959, do operační služby byl HSS-2 (po sjednocení značení SH-3) nasazen o dva roky později. Primární úloha SH-3 byl protiponorkový boj, ale vrtulníky námořnictva byly vždy tak trochu univerzální. SH-3 byl proto používán i pro přepravu osob a nákladu, nebo pro vyhledávací a záchranné akce.

SH-3A (S-61A) byla základní protiponorková verze pro US Navy. Poháněly jí dva turbohřídelové motory T58-GE-8B, každý o výkonu 932 kW. Kvůli úspoře místa v lodních hangárech a také kvůli dopravě lodním výtahem měl vrtulník sklápěcí zadní část ocasního nosníku, listy hlavního rotoru sklápěla automatika. Posádka byla čtyřčlenná, tvořili jí dva piloti a dva operátoři sonaru/radaru v zadní kabině. Kromě ponorného sonaru nesl i akustické bóje, jako protiponorkové zbraně mohl nést 4 torpéda nebo hlubinou jadernou pumu.

SH-A prováděly také vyhledávací a záchranné operace, včetně záchrany osob na nepřátelském území. CSAR (Combat Search and Rescue) prováděly hlavně perutě HS-2 a později HC-7, některé jejich SH-3A nesly kamuflážní nátěr.

SH-3A
Základní technické údaje:
Průměr nos. rotoru.........................	18,8 m
Průměr vyr. rotoru.........................	3,0 m
Délka trupu...................................	22,1 m
Výška..........................................	5,0 m
Max. rychlost................................	255 km/h
Cestovní rychlost...........................	222 km/h
Dostup.........................................	4 572 m
Dolet...........................................	869 km
Hmotnost:
Prázdná.......................................	5 126 kg
Max. vzletová...............................	8 663 kg
Motor: turbohřídelový T58-GE-8B
Výkon motoru................................	932 kW
Počet motorů................................	2

SH-3A, HS-8 z USS Bennington se vznáší nad torpédoborcem USS Benner, pravděpodobně počátek roku 1967.

Některé SH-3A, které plnily úlohu CSAR, byly opatřeny kamuflážním nátěrem. Na fotografii z května 1967 je SH-3A #148985, HS-2, na palubě USS Mahan.

SH-3D poháněly výkonnější motory T58-GE-10 (1 043 kW). Zásoba paliva byla navýšena o 530 l. SH-3D měl lepší protiponorkové vybavení. Výroba začala v roce 1966, pro US Navy bylo vyrobeno 73 strojů.

SH-3D perutí HS-4 a HS-8 na palubě USS Ticonderoga během návštěvy Japonska, 1971.

SH-3G byla užitková verze bez protiponorkového vybavení. US Navy nechalo na tuto verzi přestavět starší SH-3A a SH-3D. První kusy byly přestavěny v roce 1971, postupně bylo na tuto verzi přestavěno 105 strojů.

SH-3G, HC-2 det.66 poblíž letadlové lodě USS America, 1972-73.