Letouny RB-57, které se zapojily do konfliktu v jihovýchodní Asii, plnily zvláštní průzkumné úkoly. Obě verze vznikly pouze v několika kusech.

 

Od druhé poloviny 50.let začali v Jižním Vietnamu působit američtí vojenští poradci. Jejich počet neustále narůstal. Od počátku roku 1962 začala v zemi létat i americká letadla a vrtulníky. S narůstající pomocí Američané zjišťovali, že nemají kvalitní taktické zpravodajské informace, mapy nebo snímky oblastí. Se shromažďováním informací měly pomoci průzkumné RB-57E.

K úpravě byly vybrány dva stroje B-57E původně určené k vlečení cvičných cílů. Přestavbu prováděla společnost General Dynamics, Convair Division z Fort Worth v Texasu, která se v minulosti podílela i na úpravě některých dlouhokřídlých canberr RB-57D. Přestavba probíhala pod dohledem projektové kanceláře letectva Big Safari, která se specializovala na úpravu již existujících typů letadel, většinou určených pro zvláštní průzkumné úkoly.

Od standardních canberr se RB-57E lišily jinou přídí, ve které byla umístěna kamera KA-1 namířená šikmo dolů před letoun a kamera KA-56 pro panoramatické snímání z malé výšky (tuto kameru nesl i RF-101 a RF-4). Tato kamera se moc nepoužívala. Další průzkumné vybavení bylo umístěno na upravených pumových dveřích. Na dveřích byly další kamery KA-1 s vertikálním snímáním a druhá zaměřená šikmo vlevo. Důležitým prvkem byla K-477 vertikální denní/noční kamera a infračervený skener. Letadla dostala krycí označení "Patricia Lynn", po ženě hlavního inženýra, který vedl přestavbu.

První RB-57E 55-4243 přistál na letišti Tan Son Nhut 6.května 1963. Potřeba zpravodajských informací byla tak naléhavá, že přepravní posádka z 6091.průzkumné perutě z japonské Jokoty byla okamžitě převedena do operační služby a druhý den letěla na svůj první průzkumný let. O tři dny později, 10. května, druhá posádka absolvovala první misi v letounu 55-4245. Po celou dobu služby ve Vietnamu neslo vše kolem letadel "Patricia Lynn" vysoký stupeň utajení.

RB-57E "Patricia Lynn" byly první stroje ve Vietnamu, které mohly pořizovat snímky v infračerveném spektru. Díky tomu se dařilo odhalovat základní tábory VC, dílny v džungli, kde se vyráběly zbraně, sklady a výcvikové prostory, které by běžným fotoprůzkumem nebyly zjištěny. Později nesly IR systémy třeba RF-4, ale kvůli vibracím nebyly snímky tak kvalitní jako pořizovaly RB-57E. Ale tyto první IR systémy nebyly dokonalé, v publikacích nebo vojenských dokumentech lze nalézt rozporuplné informace. Na jedné straně chvála těchto systémů, na straně druhé spíš rozpaky a tvrzení, že v prvních dvou letech byly fotografie pořízené v IR spektru málo použitelné. K tomu přibyly problémy se samotnou technikou. Třeba skener Reconofax, kterým byly zpočátku vybaveny "Patricia Lynn", měl při každém druhém letu poruchu. Následník RS-7 také trpěl nedostatky.

RB-57E "Patricia Lynn" 55-4243, Det 1 33.TG, Tan Son Nhut, 1964.

Dalším typem mise, které prováděly RB-57E, byl běžný fotoprůzkum. Protože letadla nesla kamery s vysokým rozlišením, mohla létat vysoko a pokrýt během jednoho letu daleko větší území než RF-101C nebo později RF-4. Například hranici s Kambodžou dokázaly RB-57E zachytit během 2,5 letu.

B-57E "Patricia Lynn" prováděly průzkumné lety ve dne i v noci. Pořizovaly snímky z nízké i vysoké letové hladiny. Mohly pořizovat snímky celých oblastí, nebo během jednoho letu pořizovat snímky několika různých cílů.

V červenci 1963 se dočasně převelené přepravní posádky vrátily ke své mateřské peruti do Jokoty a ze Spojených států přilétly nové posádky se stálým přidělením k Detachment 1, 33.Tactical Group.

V prosinci 1964 přistál na letišti Tan Son Nhut nový RB-57E 55-4237 a na začátku ledna 1965 pak další 55-4249. Počet RB-57E se tedy zvýšil na čtyři. Nové stroje měly lepší kamerové vybavení a také radar sledující terén (TFR) pod pravým křídlem.

Na konci února 1965 odlétl do Fort Worth letoun 55-4245. Zde obdržel stejné vybavení jako dvě nové "Patricia Lynn", včetně TFR. Nazpět se vrátil 1.května. Byl to první letoun v černém zbarvení.

RB-57E "Patricia Lynn" 55-4245, Det 1 6250.CSG, Tan Son Nhut, 1965.

Od března 1965 prováděly canberry B-57 bombardování Hočiminovy stezky v Laosu. Při těchto letech spolupracovaly i s letadly EF-10B a hlavně osvětlovacími C-130 "Blind Bat". Zpočátku se k této skupině připojovaly i "Patricia Lynn", které prováděly fotografování cílů kvůli odhadu škod (BDA - Bomb Damage Assesment). V roce 1965 létaly RB-57E i na průzkumné lety do Severního Vietnamu.

V létě 1965 se detachmentu 1 změnil nadřízený útvar. Místo 33.Tactical Group byl nově ustanoven 6250.Combat Support Group.

Modernizací měl projít i druhý z původních RB-57E, stroj č.243. Není známo jestli jí stihl projít, protože 5.srpna 1965 byl letoun během nočního letu v malé výšce zasažen palbou z ručních zbraní. Letadlo se vracelo na základnu, ale posádka zjistila, že z trupu šlehají plameny a katapultovala pár kilometrů od letiště Tan Son Nhut. Oba letci byly v pořádku vyzvednuti, i když navigátor Crist zažil dramatickou situaci. Dopadl totiž do výcvikového tábora ARVN, ale pohybující se postavy, které ho evidentně hledaly, pokládal za vietkong. Když bylo jasné, že je nalezen, chytil jednu z postav pod krkem a k hlavě jí přiložil svůj revolver. Naštěstí se vše včas vysvětlilo.

Asi dva týdny po sestřelení putoval do Fort Worth k přestavbě stroj 55-4264. Tato náhrada za 243 přistála v Tan Son Nhut v listopadu 1965. Také tento stroj nesl černé zbarvení, které se stalo poznávacím znakem letadel "Patricia Lynn". Další novinkou byl IR systém RS-7.

V únoru 1966 byl Detachment 1 přičleněn k 460.TRW, ve skutečnosti to bylo spíš přeznačení dosavadní 6250.CSG.

V dubnu 1966 byl letoun 55-4264 poškozen během minometného útoku na letiště Tan Son Nhut. Ale potřeba zpravodajských informací byla tak veliká, že stroj podnikl několik průzkumných letů provizorně opraven, než byl odeslán do Japonska v celkové opravě.

Na podzim 1967 pátraly "Patricia Lynn" v oblasti DMZ, kde měli Severovietnamci ukryté dělostřelecké baterie, ze kterých ostřelovali základnu USMC v Con Thien. Na začátku roku 1968 pak pomáhaly odhalovat nepřátele kolem základny USMC v Khe Sanh.

RB-57E "Patricia Lynn" 55-4237, Det 1 460.TRW, Tan Son Nhut, 1967.

Letadla byla průběžně modifikována. V roce 1968 přišly do výbavy kamery s vysokým rozlišením KA-82 a KA-83. Kamera KA-82 se velmi osvědčila na Hočiminově stezce. Vysoká ostrost obrazu, který KA-82 poskytovala, umožňovala identifikovat nepřátelské vybavení (nákladní automobily, protiletadlové zbraně) které jiné kamery nedokázaly odhalit kvůli stínům a příkrovu džungle. Zpravodajci ale vyžadovaly 60% překrytí snímků. Aby piloti tento požadavek splnili, museli, k jejich malé radost, létat rychlostí asi 400 km/h ve výšce 1 200 metrů. KA-83 byla kamera pro snímání z velké výšky a používala se hlavně pro plošné pokrytí.

Další novinkou ve výbavě byl infračervený systém RS-10 s monitorem VR-7, na kterém mohl navigátor sledovat IR obraz v reálném čase. To bylo zvlášť užitečné nad deltou Mekongu. Při těchto nočních "Moon River" misích sledovaly posádky RB-57E provoz v deltě a poznatky předávaly letadlům a člunům námořnictva.

Při jednom z těchto letů byl 25.října 1968 zasažen letoun 55-4264. Posádka se katapultovala a byla vyzvednuta pouze s drobnými zraněními. Jako náhrada přiletěl ze států stroj 55-4257, který byl přestavěn na standart "Rivet Lock", jak byla letadla "Patricia Lynn" přeznačena. Letoun 55-4257 do té doby sloužil v General Dynamics a Big Safari jako testovací stroj a mimo jiné se na něm zkoušel právě IR systém se sledováním v reálném čase.

Od počátku roku 1969 byly RB-57E zapojeny do sledování provozu na Hočiminově stezce v Laosu a jihu Severního Vietnamu. Od roku 1970 ale dostaly "Patricia Lynn" zákaz letů v Severním Vietnamu a severu Laosu. Tamní prostor byl pro ně příliš nebezpečný. RB-57E mohly dál létat nad Jižním Vietnamem a jižní částí Laosu. V roce 1970 se ale RB-57E vyznamenaly v souvislosti s invazí do Kambodže, vynikající výsledky byly oceněny ve zvláštní citaci MACV.

S probíhající vietnamizací konfliktu odcházely ze země i letecké jednotky. V srpnu 1971 byl 460.TRW deaktivován. RB-57E se vrátily do Spojených států, kde ale pro ně nebylo žádné další využití a skončily uskladněny v AMARC na základně Davis Monthan.

Zbarvení letadel

První čtyři RB-57E nesly původně ochranný nátěr akrylovým lakem s přídavkem hliníkové pasty. Tedy v podstatě "stříbřenkou".
V květnu 1965 se ze Spojených států vrátil modernizovaný letoun 55-4245. Byl to první RB-57E v černém zbarvení. Schéma označení odpovídalo stříbrně zbarveným strojům. Velké výsostné znaky, nápisy U.S. AIR FORCE na přídi, na trupu číslo stroje BA-245. Písmena a číslice byly místo černé barvy vyvedené v červené.
Matná černá barva se stala poznávacím znakem letadel "Patricia Lynn", ale styl označení se měnil stejně jako u ostatních letadel v SEA. Někdy v roce 1966 se začaly používat malé výsostné znaky, z trupu zmizel nápis U.S. AIR FORCE i číslo stroje BA-něco. Později byla barva písmen a číslic změněna na bílou, s velkým posledním trojčíslím na směrovce.

	Peruť	Základna	Období
2.AD	Detachment 1	Tan Son Nhut	V.1963 - 7.VI.1963
33.TG			8.VI.1963 - 7.VII.1965
6250.CSG			8.VII.1965 - 17.II.1966
460.TRW			18.II.1966 - 31.VIII.1971

Ve většině publikacích nebo na internetových stránkách o B-57 (RB-57E) je informace, že stroj 55-4257 byl v roce 1968 prvním strojem s radarem sledujícím (mapujícím) terén (TFR).
Col. Bill Grimes (USAF Ret.) ve své knize "The History of BIG SAFARI" píše, že TFR byly vybaveny už stroje 55-4237 a 55-4249 na přelomu let 1964/65. Dokonce stroj 55-4237 před svou přestavbou na RB-57E sloužil jako letoun, na kterém se TFR testoval. TFR měl být umístěn pod pravým křídlem.
Totéž potvrzuje i letecký mechanik David Karmes v knize "Patricia Lynn Project". Navíc dodává, že stroj 55-4245 byl dovybaven TFR v rámci modernizace, kterou prošel mezi únorem a dubnem 1965 v USA.

Další rozšířenou informací je, že prvním strojem v černém zbarvení byl letoun 55-4264, který v TSN přistál 22.listopadu 1965. Mechanik David Karmes ale uvádí, že v černém zbarvení se z modernizace vrátil už stroj 55-4245. V TSN přistál 1.května 1965. (Tento stroj byl jediný černý stroj, který mohl Karmes vidět, protože na konci května 1965 se vrátil do USA.)
Tuto informaci by mohl potvrzovat i popisek pod fotografií stroje 55-4245 v knize "Tactical Reconnaissance in the Cold War" (Doug Gordon) podle kterého je černý letoun 245 zachycen v Da Nangu v květnu 1965.
Další fotografie černé 245 pocházejí z TSN z 29.října 1965.

 

Dlouhokřídlé canberry

Nepatrnou stopu v konfliktu v SEA zanechaly i RB-57F. Tato průzkumná verze patřila mezi tzv. "dlouhokřídlé" canberry. První B-57 s dlouhým křídlem vznikly už v 50.letech pod označením RB-57D. Tyto canberry měly rozpětí 32 m, B-57B měly rozpětí 19,5 m. Kromě jiného křídla nesly i výkonější motory.

Celkem bylo vyrobeno 20 strojů ve čtyřech konfiguracích. Některé byly jednomístné, některé dvoumístné a podle konfigurace plnily rozdílné úkoly. Některé byly určeny pro výškový fotoprůzkum, některé pro radiotechnický průzkum. Několik strojů s tchajwanskými znaky a posádkami létalo i nad Čínu. Na dlouhém křídle ale vznikaly únavové trhliny a od konce 50.let byly RB-57D postupně uzemňovány.

Další jednotlivé kusy dlouhokřídlých canberr vznikly v letech 1962-63 přestavbou starších canber u společnosti General Dynamics (Convair Division) pod dohledem programové kanceláře Big Safari. Tyto stroje nesly označení Pee Wee I a Pee Wee II. Stroje vzlétaly z pákistánského Pešávaru a byly určeny pro sběr elektronických signálů, monitorování sovětských raketových zkoušek. Další dva stroje s podobných úkolem a označením Pee Wee III posloužily i jako prototypy RB-57F.

RB-57F

RB-57F vznikl přestavbou starších strojů. Přestavbu opět provedla společnost General Dynamics, Convar Division ve Fort Worth v Texasu (Big Safari Detachment 1). Při konstrukci křídla byly uplatněny zkušenosti z bombardéru B-58. Pro větší pevnost byla v křídle voštinová výplň krytá sendvičovým potahem. Křídla byla ještě delší než u RB-57D, rozpětí dosáhlo 37 m. Výkonnější dvouproudové (turbodmychadlové) motory TF33-P-11 měly dvojnásobný tah proti původním J65-W-5. Na odnímatelných pylonech pod křídly byly navíc další dva pomocné proudové motory J60-P-9. Větší byla i svislá ocasní plocha. Protože letouny měly operovat ve velké výšce, bylo nutné vyvinout nové přetlakové obleky. Kvůli omezené hybnosti v nových oblecích musely být přepracovány některé ovládací prvky v kokpitu. Nové bylo i katapultovací zařízení. Protože se v podstatě jednalo o nový typ, dostaly RB-57F i nová sériová čísla.

RB-57F (od roku 1968 WB-57F) existovaly v rozdílných provedeních. Ale vzhledem se nijak nelišily. Asi 20 strojů vzniklo přestavbou z B-57B a RB-57A. Tyto stroje nesly označení First Chip, později změněné na Rivet Chip. Letouny byly určené pro sběr vzorků z atmosféry, mohly sbírat i vzorky atmosféry po jaderných testech. First Chip nesl (nebo mohl nést) i fotokameru. Z pohledu vietnamské války nejsou tyto stroje nijak zajímavé.

RB-57F v jihovýchodní Asii

Pro vietnamskou válku jsou zajímavé dva ze čtyř RB-57F s označením Second Slice (později Rivet Slice). Tyto stroje vznikly přestavbou z RB-57D a podle nových sériových čísel 63-13500 až 503 byly známé i jako "série 500". RB-57F Second Slice plnil zvláštní průzkumné úkoly. Stejně jako ostatní RB-57F nesla letadla označení meteorologické služby (Weather Service). Z těchto čtyř strojů se dvojice lišily neseným vybavením. Všechny čtyři mohly nést v příďovém nose kamery KA-1 a KA-2 s různou ohniskovou vzdáleností. Rozdílné byly kamery v trupu, skryté za odsouvatelnými kryty. Stroje Second Slice 1 (63-13500) Second Slice 4 (63-13502) nesly kameru s ohniskovou vzdáleností 66 palců stabilizovanou ve třech osách.
RB-57F Second Slice 2 (63-13503) a Second Slice 3 (63-13501) nesly v trupu kameru s dlouhým dosahem a vysokým rozlišením, která prováděla snímkování z šikmého úhlu.

O operacích RB-57F v jihovýchodní Asii jsou známy jen stručné informace. V druhé polovině srpna 1965 přistál na thajském letišti v Udornu RB-57F. Jeho úkolem bylo létat podél hranic a pobřeží VDR s cílem najít odpalovací stanoviště raket SA-2. První let nesl krycí označení Greek God, další lety byly provedeny pod označením Mad King. V říjnu 1965 byla operace ukončena po 15 průzkumných letech, protože nepřinesla žádné výsledky.

 
RB-57F Second Slice 63-13503, 6091.RS, Jokota, říjen 1965.

Další přesun RB-57F do Udornu na konci prosince 1965 nesl označení Sky Wave a projekt Mild Wind. Úkol byl stejný, pomocí šikmého snímkování podél hranic a pobřeží VDR pátrat po odpalovacích stanovištích raket SA-2. První let se uskutečnil 11.ledna 1966. Podobně jako v předchozím případě byla operace zrušena po 15 letech v únoru 1966.

Proč průzkum prováděl právě RB-57F ? RB-57F mohl letět v bezpečí mimo území VDR, ale díky velké výšce letu, kamery s vysokým rozlišením a šikmého úhlu snímání mohl nahlížet (údajně) až 100 km za hranice.

Není veřejně známo, který stroj byl Udornu umístěn. Operace určitě nesla vysoký stupeň utajení. Fotografie letadla na letišti patrně neexistují, nebo jsou někde v šuplících. Ale vzhledem k vybavení to byl buď letoun 63-13501 nebo 63-13503, případně oba. Letadla měla své přidělení. Vždy dvojice s rozdílnou výbavou byla umístěna buď v Západním Německu nebo Japonsku. Literatura se neshodne v tom, kde byly dvojice umístěny. Podle pilotů a technického personálu byla od roku 1966 v Německu umístěna dvojice 63-13500 a 63-13503 a v Japonsku dvojice 63-13501 63-13502. Ale až do dubna 1966 byly v Japonsku umístěny oba stroje s možností šikmého snímkování, tedy 63-13501 i 63-13503.

Poznámka k přidělení letadel. Během 60.let byly v Japonsku vyfotografovány všechny čtyři stroje. Je možné, že si letadla občas vypomáhala, ale klidně je možné, že měly jen přemalovaná čísla, aby zmátly případné pozorovatele.