Douglas C-124C Globemaster II

Douglas C-124C Globemaster II byl dalším letadlem, které obstarávalo strategickou vzdušnou dopravu, tedy přepravu osob a materiálu z USA do jihovýchodní Asie.

Po japonském útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 začali konstruktéři u firmy Douglas pracovat na transportním letadle, které by dokázalo pojmout většinu vojenské techniky jako nákladní automobily, tanky, děla, buldozery a přepravit je na dlouhé vzdálenosti. Mělo se jednat o vysoce funkční letadlo, které by se dalo snadno vyrábět i udržovat. Jako základ posloužil konstruktérům čtyřmotorový C-54 Skymaster. Protože bšhem války měla bojová letadla přednost, první let nového C-74 Globemaster se uskutečnil až v září 1945, několik dní po skončení války. Z původních 50-ti objednaných kusů bylo vyrobeno jen 14, z toho jeden pro pozemní statické zkoušky a jeden havaroval při testech. V provozu tedy bylo jen 12 C-74. Globemaster mohl přepravit 125 vojáků, nebo 21 840 kg nákladu na vzdálenost 5 500 km. Během berlínského leteckého mostu se ukázalo, že letectvo potřebuje letoun, který by mohl přepravovat více objemných předmětů. U C-74 se většinou nákladní prostor naplnil dříve, než dosáhl svého hmotnostního limitu. Douglas na tyto požadavky reagoval konstrukcí C-124 Globemaster II.

Douglas převzal od letectva C-74 číslo 42-65406, který se stal základem prototypu nového transportního letadla. Z C-74 si ponechal křídlo, ocasní plochy i motory, přepracován byl hlavně trup s obdelníkovým průřezem. Trup měl dvě patra, ale v případě nadrozměrného nákladu se dala podlaha, která byla mezi patry, sklopi (odstranit). Na přídi byla dvoukřídlá rozevíratelná vrata. Nakládku usnadňovala vyklápěcí rampa pro vozidla. V letadle bylo možné přesouvat náklad pomocí dvojitých jeřábů, které se po celé délce trupu pohybovaly zavěšeny na horních kolejnicích. Díky odnímatelné podlaze bylo možné v zadní části jeřáb využít i jako výtah pro nakládku. Výtah přepravoval i materiál mezi patry. Protože nový stroj se výrazně lišil od původního Globemasteru, dostal nové označení C-124 Globemaster II.

První sériové C-124A začalo letectvo přebírat v polovině roku 1950, tedy v době kdy vypukla korejská válka. Letouny C-124 se podílely na přepravě nákladů mezi Amerikou a Asií. Od července 1952 potom dopravovaly C-124 patřící Combat Cargo Command náklad přímo do Koreje. V prosinci 1950 a v červnu 1951 havarovaly kvůli vadným generátorům motorů dva C-124, při haváriích zahynulo přes 200 osob. I přes tyto havárie a počáteční problémy se C-124 vyvinul ve spolehlivý dopravní letoun, který dostal trochu nelichotivou přezdívku Old Shakey (Starý šejkr), protože se do trupu přenášely vibrace od motorů.

V roce 1952 skončila výroba C-124A s 204 dokončenými letouny, aby je vystřídal C-124C, který měl výkonnější motory, vyšší celkovou hmotnost i užitečné zatížení a nesl větší zásobu paliva. V kapslích na konci křídel byly umístěny ohřívače pro odmrazování křídel. Na přídi byl radar APS-42 pro sledování počasí. Většina dříve vyrobených C-124A byla dodatečně vybavena odmrazováním křídel i radary. Poslední 243. C-124C byl vyroben v květnu 1955, celkem bylo vyrobeno 446 letounů Globemaster II. Z tohoto celkového počtu C-124 provozoval Military Air Transport Service (od ledna 1966 Military Airlift Command) v polovině 60.let přes 300 letounů.

Ve Vietnamu se C-124 ocitly už v roce 1954, když z Dien Bien Phu přepravovaly francouzské vojáky. Pokud ale jde o "americkou" válku, začaly C-124 létat do Vietnamu nebo jihovýchodní Asie nejspíš počátkem 60.let. Některé perutě udávají, že do Vietnamu letěly v roce 1962, ale existují fotografie a to i v magazínu LIFE, kde je C-124 vidět v roce 1961. Ale je docela možné, že do jihovýchodní Asie létaly i dříve.

Vrchol nasazení C-124 u MATS/MAC nejspíš nastal v letech 1965-66, kdy USA naplno vstoupily do konfliktu, ale zároveň k perutím přicházel nový proudový C-141 Starlifter, na který většina dopravních perutí přešla právě v těchto letech. Neznamená to ale, že by C-124, které provozovalo Military Airlift Command, z Vietnamu docela vymizely, na letištích byly vidět i v druhé polovině 60.let.

C-124 nepotřebovaly pro provoz betonovou letištní dráhu a mohly přistávat i vzlétat na letištích s horším povrchem. Mohly tak dopravovat nadrozměrné náklady i tam, kde nemohly přistát C-133 nebo později C-5A nebo byl náklad příliš velký pro C-141. Základny Charleston, Dover, Travis a McChord si ponechaly po jedné letce C-124, zatímco ostatní perutě dostaly nové proudové C-141. U některých z těchto jednotek tak zůstaly C-124 v aktivní službě až téměř do konce desetiletí.

V úvodu je napsáno, že C-124 plnil úkoly strategické přepravy, tedy dopravy osob a materiálu především z USA do Vietnamu či jihovýchodní Asie. Na strategickou dopravu navazovala taktická doprava, zjednodušeně rozvoz po Vietnamu a to i na malá letiště, kterou obstarávaly hlavně C-7/C-123/C-130. Občas se ale naskytl náklad, který tato letadla nedokázala přepravit. Potom často nastupovaly C-124 z perutě 22.Military Airlift Squadron (do ledna 1966 22.Troop Carrier Squadron) se základnou v japonské Tačikawě, které tyto náklady dopravovaly i na menší letiště, nebo spíš základny vybavené přistávací dráhou. 22.MAS tedy plnila i úkoly taktické přepravy. Po deaktivování perutě na počátku roku 1969 převzala 20.Operation Squadron / 463.TAW (Clark, Filipíny) čtyři C-124, které nadále prováděly přepravu nadrozměrných nákladů v jihovýchodní Asii.

S tím jak MATS (od roku 1966 MAC) nahrazoval C-124 letadly C-141, nyní přebytečné C-124 získala Letecká národní garda. U té Globemastery začaly nahrazovat C-97. První dva lety C-124 Národní gardy se uskutečnily 1.dubna 1967. Lety provedla 128.MAS Georgia ANG a 156.MAS North Carolina ANG. Bylo to necelé čtyři měsíce poté, co tyto jednotky obdržely první C-124.

Další složkou, která létala s C-124 do jihovýchodní Asie, byly Letecké zálohy (AFRES - Air Force Reserve). Několik perutí mělo C-124 od roku 1963, další je obdržely v letech 1965-66. První let do jihovýchodní Asie provedly AFRES 23.ledna 1965. Vrchol nasazení AFRES byl v roce 1967, kdy posádky provedly 264 letů. Tyto lety obstarávalo pět dopravních skupin (Military Airlift Group), což bylo v podstatě pět perutí, protože v každé skupině byla jedna peruť. V souvislosti s ofenzívou Tet a krizí kolem lodi Pueblo bylo v lednu 1968 mobilizováno (povoláno do plné činné služby) dalších pět dopravních skupin s C-124 a to na 18 měsíců.

Douglas C-124C Globemaster II prováděl dopravu do samého konce americké účasti ve vietnamské válce v roce 1973. O rok později byly objeveny trhliny na nosnících křídel, které nebylo možné ekonomicky opravit a všechny C-124 byly vyřazeny ze služby.

C-124C #51-0134 s označením Military Air Transpot Service (MATS) na letišti v Da Nangu, 1964.

C-124C #51-5192 už s označením Military Airlift Command, opět letiště Da Nang, září 1967.

C-124C #52-0976, 191.MAS (UTAH ANG) na saigonském letišti Tan Son Nhut, 1969.

C-124C #52-1038, 22.MAS, posádka připravuje k vyložení buldozer D-7 v táboře Kham Duc, 10.květen 1968.

Nákladní prostor C-124. Po stranách nahoře je sklopená vrchní podlaha, vzadu je dvojice jeřábů.